Vlna, nebo merino? Aneb pravidla pro značení textilu.

Občas se některý zákazník podivuje nad "rozporem" mezi informací na štítku u oblečení a informací z webu, nebo marketingových popisků. Jak je to tedy se značením VLNA a MERINO? A je to vůbec správné, nebo dokonce legální?

Je potřeba si uvědomit, že značení textilu podléhá jasně daným pravidlům.

Pravidla jsou shrnuta v dokumentu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků. V celém znění zde: EUR-Lex - 02011R1007-20180215 - EN - EUR-Lex (europa.eu)

V tomto nařízení je shrnuté, co musí obsahovat štítek u oblečení prodávaného v EU. V příloze k tomuto nařízení jsou pak jednotlivá textilní vlákna pojmenovaná. 

Je tedy špatně, označovat merino, jako merino?

Na textilním štítku ano, jinak ne. Výrobci i prodejci mají mnoho možností, jak specifikovat, o jakou vlnu se jedná. Mají k dispozici celou paletu marketingových nástrojů - popisky na webu, letáky, papírové etikety přichycené k oblečení, samotný obal výrobku. Všude tam lze označovat plemeno ovcí, ze kterého použitá vlna pochází, její certifikáty, jemnost, kvalitu, nebo vlastnosti. Na textilní štítek ale tato informace nepatří.

Proč je to někde tedy na textilním štítku napsané? Někteří výrobci si toto nařízení vykládají volněji, než jiní. Většina Německých výrobců se drží striktního výkladu a na štítku tak najdete pouze slovo vlna (wool, wolle). Ve skandinávii se častěji setkáte s označením merino vlna (merino wool, ull, uld).